Konec 80. let. Východní Evropa se dává po letech stagnace a mlčení opět do pohybu. Gorbačovovy reformy vrátily politiku znovu do rukou lidu. V Sovětském svazu nastává období uvolnění, které se na mnoha místech projevuje voláním po národním sebeurčení a nezávislosti. Malé národy, mohou po letech útisku a nesvobody, opět sami rozhodovat o svých osudech.
Podobně tomu bylo i v Gruzii, malé kavkazké republice ležící na březích Černého moře. 21. 6. 1990 Gruzínská SSR vyhlásila svrchovanost v rámci SSSR a v dubnu následujícího roku přijal její parlament zákon o plné nezávislosti. Obdobný průběh měly i události v Abcházii, malé autonomní republice ležící v severozápadní části Gruzie. 21. 7. 1991 vyhlásil abchazký nejvyšší sovět plnou nezávislost na Gruzii, která však reagovala vysláním silných armádních jednotek proti této separatistické republice.
Právě v tomto období přišly na pomoc oddíly kozáckých dobrovolníků pocházejících především z oblasti Rostova a Stavropolu. Přestože jejich počet dosahoval pouze 100 mužů zformovaných do samostatného pěšího praporu jejich pomoc byla velmi citelná, neboť se jednalo o zkušené bojovníky, z nichž mnozí prošli již válkou v Afgánistánu, ostatní pak alespoň boji v Náhorním Karabachu či Podněstří. I přes početní převahu nepřítele se tak Abcházům podařilo do září 1993 vytlačit nepřátelská vojska až na historickou hranici s Gruzií.
Definitivní konec války nastal však až v květnu 1994, kdy bylo uzavřeno příměří a v nárazníkovém pásmu rozmístěny mírové síly SNS společně s pozorovateli OSN.

Z bojů o hlavní město Abcházie, Suchumi